Tannbach

Konec války přináší naděje, ale také nové konflikty, které nenechají zacelit staré rány. Německá dramatická minisérie o lidských osudech na pozadí dělení Německa. Jak již napovídá název, třídílná německá minisérie se odehrává v malé vesnici, kterou po druhé světové válce prochází hraniční linie mezi západní a východní částí Německa. Fiktivní Tannbach tak v malém představuje ekvivalent nejen poválečného Berlína, ale také celého rozděleného Německa. Právě s ambicí na malém prostoru rozvést klíčová témata poválečné zkušenosti byl celý projekt koncipován. Inspirací pro tvůrce, v čele se zasloužilou producentkou a scenáristkou Gabrielou Sperlovou, byla reálná vesnice Mödlareuth, kterou protéká potok Tannbach, jenž představuje hranici mezi Bavorskem a Durynskem. V roce 1949 po ustanovení východního a západního Německa byla vesnice rozdělena podle této přírodní hranice a o tři roky později byl podél potoka vystavěný dřevěný plot, který v roce 1966 nahradila betonová zeď... Vyprávění minisérie začíná v den, kdy vesnici obsadí americká armáda, ale ještě v posledních chvílích pod nacistickým zřízením se odehraje několik událostí, které zamíchají osudy řady postav. V nadcházejících dnech a letech zdejší obyvatele čeká převzetí Rudou armádou, denacifikace, pozemková reforma, kontrast ideologií Západu a Východu i euforie z nových ideálů a hořkost z jejich mnohoznačného naplňování. Seriál neuhýbá před nelehkými tématy kolektivní viny či zbožného obdivu řadových Němců k Adolfu Hitlerovi, a ani v rámci poválečného rozdělení stran nesklouzává k jednoduchým schématům či prvoplánovým soudům. Naopak široký ansámbl obyvatel vesnice využívá k vykreslení plastického obrazu různorodých osudů a výzev, které na Němce po válce čekaly. Seriál tak současně představuje obraz zevrubné reflexe vlastní minulosti, kterou Němci za uplynulé dekády prošli a které v jiných posttotalitních státech dodnes chybí. V centru dění minisérie stojí mladá dívka Anna, dcera hraběte Georga von Striesowa, která válku prožila chráněná před jejími přímými projevy, a nyní ji čeká nelehké prozření do nového mnohoznačného uspořádání, v němž se navíc minulost odhaluje jako faleš. Její otec coby oficír, který dezertoval z fronty, se stále upíná k tradičním hodnotám starého světa a jeho hierarchii. Generaci bez otců zastupují bratři Friedrich a Lothar, kteří vkládají naděje do nového začátku i nových ideologií, byť každý do jiné. Pro některé postavy přináší konec války pozření a snahu odčinit prohřešky vlastní či svých blízkých. Jiní těžce nesou, že křivdy minulosti zůstávají bez trestu, tím spíše když pragmatismus poválečné obrody zahrnuje i využití těch, kteří byli aktivní součástí předchozího režimu. Rozdělení vesnice vnese do poválečné dynamiky ještě dilemata rozhodování se mezi rodinou i domovem na jedné a sny či ambicemi na druhé straně.